nacionalismus
politicko-společenská ideologie
Termín nacionalismus má několik významů. V nejširším slova smyslu je výrazem pro kolektivní identifikaci lidského společenství na základě projektu národa, sociopolitické hnutí a ideologii vycházející z představy společných dějin a osudu, historicky související s evropským modelem vytvářením národního státu. V užším významu jde vyjádření intenzivního až agresivního národního uvědomění, které se vyhraňuje v protikladu vůči příslušníkům jiných - zpravidla sousedních – národů. Podle knihy Národy a nacionalismus Ernesta Gellnera je nacionalismus politickým stylem odpovídajícím období industrialismu. Spíše než o spontánními kolektivní aspirace však jde o národně budovatelskou politiku vládnoucích elit.
Rozmach evropského nacionalismu spadá do doby Francouzské revoluce, v níž byl národ ztotožněn s masami a „lidovým“ způsobem politiky. V německém romantismu (zejména v díle J. G. Herdera) byla zdůrazňována vazba národa ke státu, smysl pro oběť i národní čistotu a tzv. „duši národa“, kdežto v ostatních oblastech západní Evropy nabýval nacionalismus poněkud racionálnějších forem. Národní obrození ve slovanských zemích bylo spíše záležitostí elit vzdělanců. Zatímco pro Ameriku je typický spíše patriotismus (vlastenectví), v Asii ponejvíce nalezneme nacionalismus náboženský a v Africe kmenový. Společenští vědci vytvořili vícero různých typologií nacionalismů. Tzv. občanský nacionalismus je primárně definován v politických či právních termínech a spočívá v dobrovolném závazku k jasně vymezeným právům a povinnostem, tzv. etnický nacionalismus je oproti tomu spíše než na svobodné osobní volbě založen na biokulturních pudech a principech.
