eschatologie
teologická disciplíná zabývající se posledními otázkami člověka nebo světa
Pod pojmem eschatologie (řecké slovo éschatos znamená poslední) rozumíme učení o ,,posledních věcech“ či výpovědi víry o konečném údělu jednotlivého člověka a také o Bohem způsobené obnově lidstva a celého vesmíru. Kardinál Joseph Ratzinger, prefekt kongregace pro nauku víry a významný pokoncilní teolog, pojednává v této knize, která tvoří součást Malé katolické dogmatiky, o duši, smrti, očistci, vzkříšení, věčném životě a obnově kosmu na základě hluboké analýzy Starého i Nového zákona a především bohaté křesťanské tradice. Čtenář může právem očekávat nejen přesvědčivou interpretaci starších církevních formulací, ale i břitkou polemiku s eschatologickými koncepcemi dvacátého století. Autor zde důkladně rozvedl intuice svého učitele Hanse Urs von Balthasara, který prohlásil: ,,Eschatologie je větrná korouhvička v teologii naší doby. Od ní vystupují ony bouře, které plodně ohrožují velkou oblast teologie: mohou utlouci kroupami, nebo občerstvit.“
Buddhistická eschatologie - Kniha se zabývá šambhalským mýtem a jeho zobrazeními,
jakož i jeho západní recepcí a svébytným přetvářením.
Existence eschatologie v křesťanství znamená - bez ohledu na rozdíly v naukách jednotlivých křesťanských denominací -, že křesťanství vyznává pozitivní hodnotu a lineární charakter dějin. To znamená, že dějiny nejsou ani cyklické, ani "bez začátku a bez konce", ale že mají svůj počátek, směřují ke svému konci, mají svůj cíl a jsou vedeny Bohem. V Bibli se tento lineární charakter dějin, které pod Božím vedením směřují ke svému stanovenému cíli, nalézá především v apokalyptických spisech.
